Hlava

Tato práce reprezentuje Janečkovu specifickou polohu malby v šedesátých letech, která se mu stala naprosto zásadními a mimořádně plodnými. Jedná se o etapu tvorby, kdy svůj umělecký projev výrazně zjednodušil, a snažil se pomocí dekonstrukce tvarů nalézt vnitřní strukturu objektů. Jako poetické alegorie se často vyskytují motivy lidských hlav založené na sumarizaci základních tvarů, a výrazně se tak přibližující abstrakci a kubismu. Zároveň mnohé z nich reflektují i jeho návrat k sochařské tvorbě po téměř dvaceti letech a s ním spojenou problematiku hledání plasticity, jak ostatně dokládá i předložené dílo. Kontrast tmavého pozadí a hlubokého, ostře geometricky provedeného stínu v partiích nosu na jinak neobyčejně jemně zpracované abstrahující tváři evokuje dobu vzniku až k pravěkému umění a zároveň dokládá Janečkovu schopnost reagovat na dobově nejaktuálnější výtvarné proudy včetně informelních tendencí. Práce byla prezentována na autorově výstavě v březnu roku 2005 (Ota Janeček: Léta šedesátá, Galerie Chodovská tvrz, Praha, 8. 2. – 6. 3. 2005) a je uvedena v autorově soupise díla pod stejným názvem a číslem 4523. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Ing. T. Janečkem, autorovým synem. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.