Stolní zátiší s kyticí

Jedno z nejharmoničtějších zátiší Otakara Kubína z počátku dvacátých let 20. století, Stolní zátiší s kyticí, představuje dílo z jeho oceňovaného francouzského období. Kubín strávil více než polovinu svého života ve Francii, kam odjel před první světovou válkou. V nové vlasti si změnil jméno tak, aby se vyslovovalo stejně jako v jeho rodném jazyce, a začal se podepisovat Coubine. Na počátku dvacátých let podepsal smlouvu s velmi významným francouzským galeristou Adolphem Baslerem, který se staral o vystavování a prodej jeho děl. Z francouzských umělců na něj nejvíce zapůsobila neoklasicistní malba Andrého Deraina, navazující na dílo Jeana Augusta Dominiqua Ingrese a Paula Cézanna. Jeho osobitá verze neoklasicismu byla řízena jasnou kresbou ve spojení s lyrickou zasněností, intimitou a idealizací. V díle Stolní zátiší s kyticí spojil v harmonický celek vibrace světla, bohatství barev a kontrast majestátního klidu a zároveň rychlé malířské techniky, reflektující proces usychání živé květiny. Kubínovo dílo bylo záhy obdivováno na pařížském Salonu nezávislých a Salonu v Tuileriích. Americký sběratel Leo Stein, bratr slavné mecenášky a sběratelky kubistických obrazů Gertrude Steinové, si do své sbírky pořídil na třicet jeho obrazů. Francouzský kritik Robert Rey o Kubínovi napsal v prestižním časopise Beaux-Arts v roce 1926: „Toto umění nenese stopy romantismu či neklidu, ale jemnou snahu správně postřehnout a s taktem a mírou převést intimní úsměvy přírody. Nijak by mne nepřekvapilo, kdyby byl Kubín za padesát let považován za jednoho z nejlepších malířů své doby.“ (R. Rey, Beaux-Arts, 1926, č. 21, str. 321) Představované dílo svědčí o mistrovském pozorování a schopnosti zachycení motivu v té nejpoetičtější poloze, směřující k nadčasové kvalitě. Dílo bylo reprodukováno bezprostředně po svém vzniku v edici Junge Kunst německého historika umění a vydavatele Georga Biermanna (G. Biermann: Othon Coubine, Junge Kunst, Leipzig 1923, nestr.) a také v knize o českých umělcích a tzv. pařížské škole (A. Pravdová: École de Paris a čeští umělci v meziválečné Paříži: Kars, Coubine, Eberl, Praha 2022, str. 290, obr. 372). Významná pražská sbírka. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza prof. J. Zeminy.