Pohled na Neapol

Starší z dcer Augusta Bedřicha Piepenhagena, Charlotte, se dožila poměrně vysokého věku a zanechala za sebou odkaz neoddiskutovatelné kvality. Ve své tvůrčí činnosti navázala sice na svého otce a stala se určitým prodloužením a rozšířením jeho uměleckého testamentu, přesto však nebyla jen jeho pouhým derivátem a její práce i přes jasné kořeny v rodinné tradici mají svou osobitost. Charlotte dokázala být přínosná pro následující generace paradoxně i po svém skonu – díky nadaci pro krajináře, kterou zřídila a odkázala jí značný majetek, navštívili kupř. Antonín Slavíček, Jan Minařík a Stanislav Lolek roku 1907 Paříž a Bretaň.

V některých tématech se autorce podařilo přece jen odpoutat od otcových vzorníků. Počítat mezi ně můžeme i představovanou malbu. Poprvé roku 1881 a následně znovu v roce 1884 cestovala do Itálie, kam podruhé jela i se svou sestrou Louisou. Z této doby známe hned několik akvarelů a kreseb zachycujících např. chrám Concordia u Agrigenta, zříceniny amfiteátru v Syrakusách či Villu d'Este – olejomaleb z jejích italských cest je však známo jen poskrovnu a představovaný Pohled na Neapol je v tomto směru výjimečný. Jedná se o plenérovou malbu, v níž na drobné ploše musela autorka zvládnout hned několik základních krajinářských úkolů a spojit je ve věrohodný celek – povrchy zobrazených předmětů, kompozice prostoru i světelná režie se zde harmonicky spájí a prokazují zkušenou, nadanou a pohotovou ruku autorky. Dílo se do nedávné doby nacházelo v majetku autorčiny rodiny. Při konzultacích posouzeno prof. R. Prahlem, CSc., a PhDr. Š. Leubnerovou. Přiložena odborná expertiza Mgr. P. Kubíka