Hlava klauna

Melancholický portrét klauna laděný do příjemného koloritu náleží do tvorby Bohumila Žemličky, jehož primárním zdrojem inspirace byla vždy figura a vztah mezi ní a okolním prostorem. Již před absolutoriem na pražské Akademii byl tento všestranně nadaný výtvarník členem Černého divadla Jiřího Srnce, kde jako scénograf a divadelní technik působil do roku 1983 a externě až do roku 2010. Zaměstnání v divadelním prostředí mu přineslo možnost procestovat téměř celou Evropu, což si sám velmi pochvaloval: „Moji kolegové znali soudobé západní umění jenom z reprodukcí, kdežto já mohl vidět třeba práce Tàpiese, Dubuffeta, Burriho na vlastní oči. A to nemluvím o klasice […].“ Z jeho děl je cítit nejen poučenost západním uměním a zejména pak informelem, ale i chef-d'œuvry umění barokního, jakými byla například díla El Greca či Jana Vermeera van Delft. Při konzultacích posouzeno prof. J Zeminou a PhDr. J. Machalickým.