Léčitel z Batňovic je výrazným příkladem mistrovství Josefa Jíry, který v závěru osmdesátých let dosáhl vrcholu svého uměleckého výrazu. V tomto díle kombinuje sílu expresivního malířského gesta s technikou koláže, čímž vytváří kompozici plnou symboliky a napětí, a zároveň dosahuje nečekaných vizuálních efektů, které diváka znepokojují i fascinují. Dominantní postava pacienta, zpodobněná s odhalenými vnitřními strukturami těla, jako jsou kostra a cévní systém, se stává metaforou křehkosti lidského bytí. Scéna je zalitá jemným světlem klouzajícím po jinak temném prostoru, z něhož se vynořuje tvář batňovického léčitele Prouzy. Nad ní se vznáší andělská silueta, která vrhá temný stín na pozadí, čímž dodává obrazu další významovou rovinu – dualitu ochrany a hrozby. Různorodé motivy, jako jsou vytřeštěné oči a otisky dlaní, tvoří dynamický vír okolo centrální figury a odkazují na autorovy opakující se symboly, které prostupují celou jeho tvorbou. Dílo tvoří pendant k obdobně vynikajícím obrazům „Přehlídka“ u pana Prouzy (1988, soukromá sbírka) a Světec z Batňovic – pan Prouza (1985, soukromá sbírka) a bylo vystaveno ve švýcarském Badenu v roce 1990. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. Z. Štěpanovičovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.