Krajně subjektivní a nadpřirozená malba Františka Janouška unáší diváka v živém tanci forem, barev a jemných linií. V díle je znatelná hluboce uložená vzpomínka na italskou cestu roku 1929, která přinesla do Janouškovy tvorby moment dynamiky a stala se zdrojem inspirace po několik dalších let. Svým barevným rozvržením laděným do nebesky modrých a purpurových tónů může dílo evokovat podzimní benátskou lagunu, po níž v levé části obrazu pluje gondola se zaostřeným zobcem a rozplývajícím se tvarem připomínajícím figuru gondoliéra. Fantaskní, snovou vzpomínku na Dóžecí palác může evokovat černobílá síť v pravé části obrazu, symbolizující nekonečné řady arkád a krajkovaný mramor La Serenissimy. Představené dílo tak zobrazuje nikoli vizuální zkušenost autora, nýbrž procítěný zážitek pulzujícího nitra Benátek, a lze jej tak zařadit do Janouškova období dynamického surrealismu poloviny třicátých let. Hodnotu díla zvyšuje skutečnost, že pochází z autorovy pozůstalosti, kde je v rodinném lístkovém katalogu uvedeno pod číslem 04. Obraz bude zařazen do chystaného soupisu díla v připravované monografii Mgr. E. Vele. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. K. Srpem. Přiložena odborná expertiza Mgr. E. Vele.