Mette spící na sofa

Jméno Paula Gauguina je známo široké veřejnosti po celém světě a jeho nositel je právem počítán mezi nejoriginálnější tvůrce, jejichž dílo mělo formující vliv na vývoj moderních dějin umění. Řadí se k nejoceňovanějším autorům, v tuzemských aukcích se však takovýto jeho olej dosud neobjevil. Jeho Mette spící na sofa je proto nesporným svátkem pro každého milovníka výtvarného umění a v neposlední řadě také ojedinělou sběratelskou příležitostí.

V době, kdy vznikla představovaná malba, která je jednou z prvních, ne-li vůbec první autorovou figurální kompozicí, byl Gauguin stále ještě rozkročen mezi tvorbou, které se nejspíše začal věnovat kolem roku 1872, a civilním zaměstnáním, tedy pozicí burzovního makléře, na níž setrval až do propadu pařížské burzy v lednu roku 1882. Portrét spící Mette je jediným Gauguinovým dochovaným dílem tohoto druhu pocházejícím z poloviny sedmdesátých let 19. století, tedy z doby, než se definitivně rozhodl stát profesionálním umělcem. Tato malba zároveň anticipuje jeho výtvarný zájem o vlastní domov, nábytek, vybavení a především rodinné příslušníky, kteří jej od roku 1880 čím dál častěji inspirovali k tvorbě malířské, kreslířské i sochařské. Modelkou se mu zde stala jeho žena Mette Sophia Gad, původem z Dánska, kterou si vzal v listopadu roku 1873. O necelý rok později se jim narodilo první z pěti dětí, syn Emil, a poté se společně přestěhovali do pařížského apartmá na Rue de Chaillot 54, kde s největší pravděpodobností vznikla i tato malba. Ze srovnání dalších Gauguinových portrétů a zátiší, které vznikly mezi lety 1876 a 1877 a na kterých se vyskytuje totéž pozadí, vyplývá, že odpočívající Mette maloval v tomto bytě, v pokoji využívaném jako ateliér – nasvědčuje tomu i odložené malé plátno v pravém dolním rohu. Položeno je na rudou draperii, kterou společně se zobrazeným křížem slepého rámu někteří badatelé považují za symbolickou upomínku Kristova utrpení.

Výtvarná poloha, kolorit, zvolené téma i jeho zpracování ještě stále vypovídají o určité fázi hledání, při níž přirozeně Gauguin vycházel z tradice starých mistrů. Jako nejpravděpodobnější referenční bod zde nejspíše sloužil neoklasicistní portrét taktéž v bílém oděné a na lenošce odpočívající Madame Récamier od Jacquese-Louise Davida. Gauguin však přistoupil k malbě tohoto tématu odlišně a svobodomyslně – jeho žena je totiž zobrazena v nedbalkách, chceme-li v negližé, což byl pro malbu 19. století do té doby moment jen velmi vzácný. Kolem většiny významných uměleckých počinů se v průběhu let zrodila v badatelské obci diskuze vytvářející různé teorie ve snaze o hlubší interpretaci díla. Není tomu jinak ani zde. Hlavní diskuze se vedla především ohledně identity zobrazené – vzhledem k tomu, že žena nemá snubní prsten a její tvář z profilu je z větší části zakryta ramenem, existuje domněnka, že se vůbec nejedná o malířovu choť. Roku 1884 navíc Gauguin daroval či prodal malbu spolu s několika dalšími hodináři M. Haslauerovi z Rouenu, jehož žena byla rovněž Dánka, díky níž se také poznali. Udělal-li to z finančních, či zcela jiných pohnutek, zůstává nezodpovězeno.

Provenience:

Zásadní okolností spojenou s obrazem je jeho výjimečná provenience. Ta je kompletně zmapována od prvního majitele, jenž obraz roku 1884 zakoupil či dostal přímo od autora, až po současnost, což z něj činí ojedinělý doklad o dějinách sběratelství v průběhu takřka sto padesáti let. Provenience a další zásadní informace k této malbě jsou vyčerpávající formou obsaženy v přiloženém certifikátu, který k obrazu vydal roku 2024 Wildenstein Plattner Institute, jenž spravuje digitální Catalogue Raisonné of the Paintings Paula Gauguina navazující na práci Daniela Wildensteina, jehož první dva díly katalogu raisonné vyšly tiskem ve Wildenstein Institutu v roce 2002.

Publikace:

Dílo bylo opakovaně publikováno v základní soupisové a monografické literatuře (R. Trintzius: Les Trésors de la Ville Musée ou „Prenez garde à la peinture!“, Journal de Rouen, 28. června 1932, str. 2; G. Wildenstein: Gauguin, Paříž 1964, kat. č. 96, str. 39, uvedeno pod názvem Femme blonde sur un sofa, katalog dostupný i on-line pod heslem „Paul Gauguin catalogue raisonné, Wildenstein 1964“; D. Wildenstein / S. Crussard: Gauguin, A Savage in the Making, Catalogue Raisonné of the Paintings 1873–1888, svazek 1., Paříž / Milán 2002, kat. č. 22, repro. str. 24, uvedeno pod názvem Mette Asleep on a Sofa; S. F. Eisenman: Paul Gauguin, Artist of Myth and Dream, Milán / New York 2007, kat. č. 1, str. 152–153, repro. str. 153).

Výstavní historie:

Dílo bylo opakovaně prezentováno na výstavách společných i monografických (French Impressions: French Painting from Corot to Utrillo, Noortman Gallery, Londýn 1996, ve výstavním katalogu publikováno a reprodukováno pod kat. č. 14, názvem Femme blonde sur un sofa a s chybnou datací 1884; Paul Gauguin, Artist of Myth and Dream, Complesso del Vittoriano, Řím, 6. 10. 2007 – 3. 2. 2008).

Toto plátno má jednoznačné galerijní hodnoty, a může tak být ozdobou každé významné soukromé i veřejné sbírky. Prezentováno v dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno doc. M. Theinhardt, CSc., a doc. M. Mžykovou, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa.