Zátiší s perličkou

Fillovo pozoruhodné zátiší pochází z období mimořádně bohatého a rozmanitého kulturního života v Československu, který se nesl ve znamení experimentování, v němž se prolínaly tradiční prvky s avantgardními směry. Odráží též dynamiku nové republiky a její snahu o vytvoření moderní národní identity. Filla se v těchto letech téměř výlučně zabýval motivem zátiší a kolem let 1922–1923 se na krátký čas výrazně proměnil způsob jeho práce, v němž se odklonil od kubismu a uposlechl svoji touhu po ztvárnění bezprostřední reality. Vytvořil koncept zátiší, ve kterém začal zpodobovat věci realistickým způsobem a tu a tam je ozvláštňoval kubizujícími deformacemi. Stále mu byla blízká historická malba, k níž přilnul během holandského exilu a nikdy ji zcela neopustil. A přestože na tomto plátně vytváří aluzi na historickou scénu s nádechem romantické nostalgie, předkládá naprosto jinou vizuální zkušenost, která minulost nekopíruje ani trpně nenapodobuje, naopak je strůjcem autonomního uměleckého počinu.

Centrálním motivem žánrově uchopeného obrazu je v horní části plátna zavěšená perlička kropenatá, která svým pojetím připomene zátiší se sovou sněžnou od Karla Purkyně. Na rozdíl od Purkyněho úsporně pojatého díla se pod touto scénou rozehrává bohatá skladba složená z pochutin, které si mohli dovolit jen movitější lidé, jako byla sklenice s domácí zavařeninou, perníkové srdce jako suvenýr z jarmarku, čerstvé ovoce či hranatá karafa s likérem. Celá scéna je zasazena do jemných odstínů šedé, béžové a tlumené okrové, které dodávají výjevu intimitu domova a výrazovou sílu. Fillova zátiší jsou jakousi narativní knihovnou věcí, v níž můžeme číst a nacházet stále nové souvislosti.

Práce byla prezentována na LXXXI. výstavě Spolku výtvarných umělců Mánes v roce 1924 (Obecní dům, Praha, říjen–listopad 1924, kat. č. 65), na výstavě Zakladatelé moderního českého umění v roce 1957 (Dům umění města Brna, Brno, 6. 10. – 3. 11. 1957, kat. č. 62) a při její repríze v Jízdárně Pražského hradu (Zakladatelé moderního českého umění, Jízdárna Pražského hradu, Praha, březen–květen 1958, kat. č. 62). Reprodukována byla v autorově obsáhlé monografii (V. Lahoda: Emil Filla, Praha 2007, str. 278, obr. 275) a vystavena a otištěna v katalozích Sotheby's: Impressionist and Modern Paintings, Drawings, Watercolours and Sculpture, 21. únor 1990, str. 151, kat. č. 68, a Sotheby's: Impressionist and Modern Art, 20. červen 2013, str. 119, kat. č. 363. Nyní velice kvalitní a unikátní porevoluční sbírka. Autenticitu ověřila Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. R. Michalovou, Ph.D., a Mgr. T. Mátl Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Obraz sjednocuje barevné ladění, které jej proniká jako celek, jež je téměř monochromní, vychází z odstínu červení, téměř jako by šlo o ohlas Fillovy vily od Pavla Janáka, postavené z červených cihel ve stejných letech, kdy byl namalován. […]“).