Klaes (Nicolaes) Molenaer (asi 1626, Haarlem – 1676, Haarlem) zaujímá významné místo mezi nizozemskými krajináři 17. století. Rodák z Haarlemu se stal uznávaným umělcem své doby, následující rodinnou tradici - jeho bratři Bartoloměj a Jan Miense Molenaer byli rovněž respektovanými malíři. Uměleckou dráhu započal Klaes v Amsterdamu, kde v letech 1637–1648 studoval pod vedením věhlasného krajináře Jacoba van Ruisdaela. Ačkoli své první práce vytvořil již roku 1644, plného rozvinutí jeho talentu jsme svědky až po návratu do rodného Haarlemu v roce 1651. Zde se stal členem váženého malířského cechu sv. Lukáše, jehož součástí zůstal až do své smrti. Molenaerova tvorba se soustředila převážně na krajinomalbu, přičemž často čerpal inspiraci z Haarlemu a jeho okolí. Zvláštní oblibu si získaly jeho zimní scény, v nichž zachycoval zamrzlé kanály lemované městskými hradbami, oživené pestrým výběrem postav. Vedle zimních motivů se v jeho díle objevují i letní výjevy, zobrazující venkovské slavnosti či setkání venkovanů. Tyto scény, často situované do okolí hostinců, vynikají pečlivým zpracováním detailů a charakteristickým pojetím postav, které dodávají jinak poklidné venkovské krajině na dynamice. Předkládané dílo, patřící do této tematické skupiny, zachycuje venkovskou společnost před hostincem. Je příkladem Molenaerovy schopnosti kombinovat krajinomalbu s figurálními motivy, čímž vytváří cenný doklad nizozemského malířství zlatého věku.
O historii obrazu vypovídá pečeť z červeného vosku na jeho rubu. Čtvrcený znak s klenotem, doplněný po stranách heraldickými gryfy držícími praporce, představuje vlastnickou pečeť z konce 17. nebo z 18. století. Ačkoli se dosud nepodařilo určit konkrétního majitele, je zřejmé, že obraz byl součástí sbírky některého z evropských aristokratických rodů.
Dílo je zařazeno v databázi RKD (Nederlands Instituut voor Kunstgeschiedenis), viz. foto.