Široká silnice táhnoucí se mezi opuštěnými domy k nekonečnému horizontu je dílem Vlastimila Beneše, jehož nezaměnitelný rukopis navazuje na poetiku Skupiny 42 v zálibě v zobrazování civilizace a městského prostředí. Beneš promítl svůj snový svět do tématu liduprázdné vsi, protože opuštěné vesnice a okrajové části měst se mu staly celoživotní inspirací. Zjednodušené objemy a velké plochy jasně červených domků kontrastují s tmavým pozadím a těžkými mraky, zatímco daleký úběžník silnice ve středu obrazového plánu zvyšuje tajemnou atmosféru díla. Stejně jako je barva vázána na vlastnosti zobrazovaného předmětu, tak abstrahující geometrizace odpovídá jeho konstrukci. Důmyslná lineární perspektiva, kubizující tvary domů i syntetizující pojetí krajiny svědčí o autorově poučení uměním renesance, kubismu i moderního neoprimitivismu. Beneš byl samotář a rád se uzavíral do svých představ a osamocení svého ateliéru. Přesto se na konci padesátých let stal členem Skupiny Máj 57, a kvůli existenčním starostem o rodinu dokonce pět let zastával úřednické místo ve Svazu československých výtvarných umělců (do roku 1964). Právě z této doby pochází představované dílo ve vzácném velkém formátu, který pro autora nebyl úplně obvyklým. Na slepém rámu se nachází štítek Svazu československých výtvarných umělců. Obraz byl vystaven na autorově samostatné výstavě ve Špálově galerii, z níž pochází fotografie pohledu do výstavy (Vlastimil Beneš: Obrazy a plastiky, Galerie Václava Špály, Praha, 9. 10. – 1. 11. 1964) a také na souborné výstavě československého umění v Kunsthalle v Heilbronnu (Realismus aus der CSSR, Kunstverein Heilbronn, duben 1976, kat. č. 21). Dílo pochází z významné zahraniční sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. A. Primusovou. Přiložena odborná expertiza PhDr. J. Machalického.