Cola di Rienzo, kontroverzní politik a „tribun římského lidu“ žijící v první polovině 14. století, byl charismatickým utopistou snícím o zašlých časech antické velikosti, čehož chtěl docílit sjednocením Itálie a nastolením republiky. Politická moc, ke které se později na čas skutečně dostal, však byla tyranií a skončila jeho popravou. Jeho život se, kromě Brožíkova plátna, stal mj. námětem opery Rienzi skladatele Richarda Wagnera. Na dvůr Karla IV. dorazil roku 1350 a byl jím osobně hned několikrát přijat. Nabádal krále, aby vojensky sjednotil Itálii a vyvrátil tak tamní církevní i světskou moc. Vzhledem k tehdejší politické situaci však Karel IV. jeho přání nevyhověl a nechal ho uvěznit na arcibiskupském hradě v Roudnici – tehdejší arcibiskup Arnošt z Pardubic je na představovaném obraze, zachycujícím právě okamžik arestace, také přítomen. Později byl Cola di Rienzo vydán papeži do Avignonu. Brožík v tomto případě čerpal námět ze spisů Františka Palackého, jenž se pražské návštěvě tohoto italského politického dobrodruha věnoval ve svých Dějinách.
Pečlivá příprava mnohdy i menší žánrové scény vždy u Brožíka čítala celou řadu studií hledajících ideální zpodobení jednotlivých postav, jejich gest, konstrukci kompozičního rozvržení i varianty scénického rozmístění figur v prostoru. Obzvláště historické scény jakožto žánr v tehdejším akademickém světě nejoceňovanější byly také odpovídajícím způsobem propracovávány. V Brožíkově tvorbě tomu nebylo jinak, a můžeme se tak častěji setkat s hned několika velkoformátovými a mnohofigurálními variantami téhož výjevu, které se od sebe liší jen drobnými detaily, lehce odlišnými gesty či fysiognomií postav, propracovaností povrchů, případně jiným umístěním signatury.
Nejinak je tomu i v případě představované malby. Její dvě velkoformátové varianty jsou uvedeny i v autorově poslední monografii (N. Blažíčková-Horová: Václav Brožík, Praha 2003; 1. kat. č. 304, str. 280, olej na plátně, 90 × 142 cm, signováno VBrožik, v letech 1962–1967 vedeno ve sbírkách Národní galerie v Praze pod inv. č. O 9053, vedeno jako kompoziční návrh, dnes nezvěstné; 2. kat. č. 305, str. 281, uvedeno jako olej, velké plátno, signováno VBrožik. Praha.1898, vedeno jako nezvěstné, USA). Vzhledem k více shodným detailům v rámci obou zmíněných variant, které jsou naopak na našem plátně pojaty odlišným způsobem, by bylo možné uvažovat o představované variantě jako o finální verzi. Nasvědčovala by tomu i propracovanost jednotlivých povrchů a vysoká kvalita provedení, jež snese nejvyšší nároky na dobovou akademickou malbu. Dílčí studie uvádí i katalog významné newyorské sbírky Johna Wanamakera (kat. č. 119 a kat. č. 167). Pod kat. č. 302 je zde uvedena i varianta označená jako „zmenšenina velké malby“. Vzhledem k tomu, že je druhá varianta z autorovy monografie vedena jako nezvěstná v USA, dalo by se předpokládat, že Wanamakerův katalog odkazuje právě k ní jakožto ke „zmenšenině“, zatímco onou „velkou malbou“ by mohlo být naše plátno, čemuž by odpovídaly i jeho rozměry. Další kresebné studie jsou součástí sbírek Národní galerie v Praze (inv. č. K 16230, inv. č. K 17228, inv. č. K 41476 a inv. č. K 23622).
Toto unikátní plátno galerijního formátu z ateliéru jednoho z nejvýznamnějších členů tzv. generace Národního divadla potvrzuje Brožíkovo vedoucí postavení mezi českými historickými malíři druhé poloviny 19. století a zároveň prokazuje jeho hluboké znalosti evropské, především pak holandské a nizozemské, barokní malby. Jedná se o výjimečnou sběratelskou příležitost. Prezentováno ve vkusné dobové adjustaci. Při konzultacích posouzeno doc. M. Mžykovou, CSc., a prof. R. Prahlem, CSc. Přiložena odborná expertiza PhDr. Š. Leubnerové.