Naprosto suverénní, sebejisté dílo představuje mistrovskou ukázku českého modernismu meziválečné éry z palety Václava Špály. Oblíbený kubismus, tak jak jej dlouhodobě prosazoval Emil Filla, nebyl nakonec pro Špálu zajímavým, a podobně jako jeho přítel Josef Čapek hledal spíše zásadní zjednodušení výtvarného projevu a malířské gesto, na kterém by mohl vystavět strukturu obrazu čistě za použití barevné hmoty a s pomocí expresivního rukopisu. Intenzivněji se tématem krajinomalby začal zabývat mezi lety 1919 a 1938 a o svém vztahu k přírodě se často vyjadřoval jako o způsobu vlastní introspekce. Časem se stal zkušeným krajinářem, který se nebál naplno vyjádřit svou lásku k tuzemské přírodě a vždy dokázal velmi přesně převést na plátno svůj vizuální zážitek, nadto ještě s nádechem moderního tvarosloví při zachování tradičních rysů krajinomalby. Jeho zpočátku zelená a následně modrá plátna postupně doplnily odstíny okrových nebo červených tónů, jako to vidíme i v představovaném díle, v němž byla výrazná barva jetele vhodnou záminkou k zakomponování živějších barevných akcentů.
Předložená zdánlivě poklidná scéna je provedena strhujícím výtvarným způsobem, kdy autor jasně dělenými fasetovanými plochami a dynamickým rukopisem vybudoval rafinovanou kompozici. Ústřední motiv jetelového pole je zobrazen jako mozaika hnědých, zelených a modrých ploch, které se vzájemně prolínají a vytvářejí dojem bujné, zralé úrody. Stromová hradba v pravé části obrazu vytváří dramatickou kulisu a spojnici mezi nebem a zemí. Obloha je vyvedena v různých odstínech modré, od světlé až po sytě kobaltovou, s dynamicky zachycenými bílými mraky, v nichž, pokud se budeme pozorně dívat, nalezneme i letícího dravce.
Obraz byl několikrát vystaven ve Spolku výtvarných umělců Mánes. Byl vybrán na posmrtnou výstavu Václava Špály, která proběhla v září–říjnu 1947 v Mánesu (č. 147, u katalogového čísla je popis: „Vpravo zelenomodrý les, vlevo červené pole pod modrou oblohou s mraky.“) Koncem čtyřicátých let byl zapůjčen na několik zahraničních výstav českého moderního malířství, uspořádaných Ministerstvem informací. Rovněž byl zapůjčen na rozsáhlou Špálovu retrospektivu: Malíř Václav Špála, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou (únor–březen 1962, kat. č. 59). Publikován byl v následující literatuře: F. Rychlík: Národní umělec Václav Špála, Praha 1955, nestr. (barevný snímek s názvem Pole u lesa s chybně uvedenými rozměry 80 × 65 cm); J. Kotalík: Václav Špála, Praha 1972, str. 76, obr. 43. Na slepém rámu se nachází štítek Ústředního svazu československých výtvarných umělců. Obraz byl vyfotografován Josefem Sudkem, fotografie je k nalezení pod odkazem: http://www.sudekproject.cz/s6497b. Ve vlastním Špálově soupisu dílo figuruje pod číslem 797 v jednoduché závorce (E. Burget / R. Musil: Václav Špála, soupis díla (1885–1946), Praha 2002, str. 81, s chybnými rozměry 81 × 65 cm). Nyní velice kvalitní a unikátní porevoluční sbírka. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a PhDr. R. Michalovou, Ph.D. Přiložena odborná expertiza PhDr. K. Srpa (cit.: „[…] Špála vytvořil výrazné syntetické dílo, plné vizuálního napětí a rychlých přechodů, které se chvěje, ožívá před pohledem diváka, jako by si vytvořil vlastní typ krajiny, který již byl hodně vzdálený od skutečnosti, jenž existoval pouze na jeho obraze. Byl mistr, jak z nenápadnosti vytěžit co nejvíce zrakového účinku. […]“).