Zátiší s pohárem zastupuje velmi kvalitní kubistické období Emila Filly, kdy v druhé polovině dvacátých let stál na vrcholu svých tvůrčích sil. Radost z tvorby, jež byla navíc v této době velmi kladně hodnocena kritikou, se projevila v lehkosti, s jakou načrtával stále nové kompozice. Věnoval se převážně malbě zátiší, která obdivoval již u holandských malířů 17. století: „Naše příchylnost k holandskému zátiší vyvěrá rozhodně z naší touhy býti a zůstati realisty života. Realismus v umění šířeji pochopený dal by se vystopovat a usměrnit v jeden nepřetržitý proud od antiky až po naši dobu.“ (E. Filla: Myšlenky, Ústí nad Labem 1990, str. 76) Fillův zájem o zátiší se neomezil jen na holandské mistry, ale studoval také české realistické malíře 19. století a jejich lovecké výjevy. Zakotvení v realismu se stalo Fillovým celoživotním přesvědčením, ke kterému směřoval různými prostředky. Nikdy se však nevydal na cestu abstrakce. Kompozici Zátiší s pohárem tvoří dva protipóly, jeden organický a druhý anorganický. Visící holub odkazuje k žánrovým scénám od dob baroka, zatímco skleněný pohár v sobě uchovává nadčasovou rovinu díky materiálu skla, který se stal velmi aktuálním po pařížské výstavě dekorativních umění v roce 1925. Střed kompozice zaujímá červené jablko, připomínající svým tvarem oblíbené cukrovinky. Důmyslně rozmístěná barevná pole budují pozadí obrazu a svobodně prostupují celou plochou plátna. Geometrizující prvky se prolínají s abstraktními plány a vnáší tak do díla zajímavý prvek dramatičnosti. Jedná se o velmi kvalitní příklad Fillovy práce z jeho nejproduktivnějšího období. Na slepém rámu se nachází autorské označení F 285 červenou tužkou a razítko prodejny Mánesa. Dílo pochází z velice kvalitní a unikátní porevoluční sbírky. Autenticita byla ověřena Filla Foundation a obraz bude uveden v připravovaném soupisu díla. Při konzultacích posouzeno PhDr. K. Srpem a Mgr. T. Mátl Donné. Přiložena odborná expertiza PhDr. R. Michalové, Ph.D. (cit.: „[…] Od roku 1926 maloval Emil Filla řadu menších zátiší, často s pohárem, sklenicí či lahví, v nichž dominovalo delikátní užití bílé barvy a jež vynikala neobyčejnou tvarovou a kompoziční harmonií. K těmto malířsky nesmírně bohatým dílům, označovaným jako tzv. ‚bílá zátiší‘, patří i posuzovaný obraz. Dr. Vincenc Kramář, průkopník teorie kubismu, používal v souvislosti s Fillovými díly z tohoto období doslova ‚cukrářskou‘ rétoriku. […] Tím Dr. Kramář současně naznačil, jak je třeba tato okouzlující zátiší vnímat: jako vizuální ‚pochoutky‘, jako ‚laskominu pro oči‘. […]“).