Rybář s pramicí

První dvě desetiletí 20. století se v profesním i osobním životě autora představovaného díla nesla ve znamení pilné činorodosti, zásadních okamžiků a řady úspěchů. Václav Radimský tehdy sklízel nejen medaile na světových výstavách, prezentoval se doma i v zahraničí a cestoval po Evropě, ale v neposlední řadě také poznal svou budoucí ženu Louisu Fromontovou. Jedná se tedy o období, kdy byl na vrcholu sil a jeho kariéra po všech stránkách rozkvétala. A právě tehdy vznikl i Rybář s pramicí, dílo, jehož tematika, zvolené motivy i výtvarné zpracování zcela odpovídají Radimského uměleckému naturelu – klidná říční krajina, břeh s pramicemi, košaté stromoví, impresivní štětcová technika i všeprostupující sluneční paprsky jsou tím, co taktéž proniká představovanou malbu. Setkáváme se zde s ryze optimisticky podanou krajinomalbou, která s lehkostí zachycuje jak prostor a kompozici, tak i bohatou škálu barev, stejně jako výstižnou atmosféru konkrétního letního dne. Radimský byl s přírodou úzce spjat – nejenže ji maloval a inspiroval se jí, ale především v ní žil, pracoval a byla jeho životním prostředím. Na pramicích zachycených na protějším břehu se také sám plavil ve Francii i v rodném Polabí, což dokazuje dobová fotografie, na které po vzoru benátských gondoliérů ve stoje a s rutinérskou bravurou přiráží k říčnímu břehu. Rybářem tu s trochou představivosti může být sám Radimský, vracející se z lovu ryb či inspirace. Tato malba byla též publikována v autorově monografii (N. Blažíčková-Horová: Václav Radimský, 1867–1946, Řevnice 2011, kat. č. 87, str. 222). Dílo pochází z významné pražské sbírky. Při konzultacích posouzeno prof. J. Zeminou a Mgr. M. Dospělem, Ph.D.